https://aicko.cz/content/claude-code-dynamic-workflows-1000-agentu

Claude Code Dynamic Workflows: Jak poslat 1000 agentů na jeden úkol a neutratit rozpočet

Představ si, že máš refaktoring 500 souborů. Do roku 2026 jsi měl dvě cesty: napsat skript v sed/awk a modlit se, nebo pustit jednoho Claude agenta a doufat, že mu kontextové okno nepraskne po souboru číslo 40. Dynamic Workflows, které Anthropic nasadil v květnu 2026 spolu s Opusem 4.8, to mění. Jeden úkol, stovky paralelních subagentů, jeden výsledek.

Než se vrhneme na to, jak to nastavit, pojďme si říct, proč by tě to mělo zajímat — a hlavně, kdy to naopak používat nemáš.

Co Dynamic Workflows skutečně řeší

Staré subagenty už znáš: jednoho hlavního Claude, který deleguje dílčí úkoly na workers. Funguje to, ale má to limit. Hlavní agent drží plán i mezivýsledky ve svém kontextovém okně. Po desátém subagentovi tam máš nahromaděné všechny jejich výstupy a kvalita jde dolů.

Dynamic Workflows přesouvaj plán do kódu. Claude ti napíše JavaScriptový skript, který orchestruje subagenty — loop, branching, mezivýsledky drží proměnné ve skriptu, ne v kontextu. Hlavní Claude pak dostane jen finální odpověď.

Tohle je zásadní rozdíl a je důvod, proč to není jen "další API feature":

• Opakovatelnost. Skript si můžeš uložit jako příkaz /muj-workflow a pustit ho na každém PR.
• Škálovatelnost. Až 16 souběžných agentů, až 1000 agentů na jeden běh.
• Kvalita. Skript může nechat agenty navzájem si ověřovat výsledky (adversarial review) dřív, než ti je nahlásí.

Kdy použít workflow (a kdy ne)

Anthropic sám je jasný: workflow není na každý úkol. Tahle feature svítí u úkolů, které jsou větší než jedno kontextové okno, nebo kde potřebuješ stejný krok zopakovat nad mnoha položkami.

Použij workflow, když:

• Audituješ každý soubor v adresáři stejným způsobem (např. hledáš chybějící auth checky)
• Migruješ stovky souborů (styled-components → Tailwind, class components → hooks)
• Reviewed každý změněný soubor v PR a chceš jeden sumární report
• Hledáš flaky testy opakovaným během test suite
• Výzkum přes mnoho zdrojů s křížovým ověřováním (built-in /deep-research)

Nepoužívej workflow, když:

• Úkol zvládne jeden agent za pár minut — workflow přidá režii
• Máš lineární úkol, kde každý krok závisí na předchozím
• Potřebuješ průběžně rozhodovat, co dál (to umí agent teams)
• Máš omezený token budget a úkol není kritický

Pamatuj: jeden běh workflow může spotřebovat výrazně víc tokenů než normální konverzace. Pro každého z N agentů platíš vstupy i výstupy.

Rozje to za 5 minut

Dynamic Workflows vyžadují Claude Code v2.1.154 nebo novější. Jsou na všech plánovaných verzích, s API přístupem, a na Amazon Bedrock, Google Cloud Agent Platform i Microsoft Foundry.

Krok 1: Povol feature

Na Pro plánu otevři /config a najdi řádek Dynamic workflows — zapni ho. Na Max/API je aktivní defaultně.

Krok 2: Spusť první workflow

Nejjednodušší start je built-in /deep-research:

/deep-research Jak se změnil permission model Node.js mezi v20 a v22?

Claude se zeptá, jestli může workflow spustit. Potvrď. Pak uvidíš fáze běhu — agenti pracujou na pozadí, tvoje session zůstává responzivní. Během chvíle dostaneš report s citacemi, kde tvrzení, která nepřežila křížovou kontrolu, jsou už odfiltrovaná.

Krok 3: Pozoruj běh

Kdykoli napiš /workflows. Otevře se progress view: vidíš každou fázi, počet agentů, tokeny, čas. Klávesy:

• ↑/↓ — výběr fáze nebo agenta
• Enter — detail agenta (prompt, tool cally, výsledek)
• p — pauza/resume
• x — stop agenta nebo celého běhu
• s — uložit skript jako příkaz

Krok 4: Napiš vlastní workflow

Dvě cesty. Buď do promptu přidej klíčové slovo ultracode:

ultracode: audituj každý API endpoint pod src/routes/ na chybějící auth kontrolu

Nebo to řekni vlastními slovy — "use a workflow", "run a workflow" funguje také. Claude napíše skript pro tvůj konkrétní úkol.

Krok 5: Ulož pro opakování

Když si s během_workflow pohneš, označ ho v /workflows a zmáčkni s. Dialog se zeptá na lokaci:

• .claude/workflows/ v projektu — sdílené s týmem přes git
• ~/.claude/workflows/ v home — osobní, viditelné jen tobě

Od té chvíle workflow běží jako /muj-workflow v autocomplete.

Příklady, které skutečně fungujou

Anthropic v docs publikoval konkrétní prompt šablony. Tady jsou ty, co dávají největší smysl pro běžnou praxi:

Audit každého souboru na stejný problém:

use a workflow to audit every route handler under src/routes/
for missing authentication checks, and adversarially verify
each finding before reporting it

Jeden agent na soubor, pak adversarial review — každý nálezk projde druhý agent, který se ho snaží vyvrátit.

Migrace souběžně bez konfliktů:

use a workflow to migrate every component under src/components/
from styled-components to Tailwind, working on each file in its
own isolated copy

Každý soubor se transformuje v izolované kopii — žádné edit konflikty.

Review celého PR v jednom sumáři:

use a workflow to review every file changed in this PR for
correctness issues, then merge the per-file findings into one
ranked summary

Jeden reviewer na soubor, pak jeden agent, který všechno seřadí a deduplikuje.

Cyklus "opravuj dokud neprojde":

use a workflow to run npx tsc --noEmit and keep fixing the
reported errors until the type check passes or two rounds in
a row make no progress

Workflow loop — oprava, kontrola, znova. Stop, když se úspěchy zastaví.

Jak vypadá skript

Když workflow uložíš, v .claude/workflows/ najdeš soubor s blokem meta a JavaScriptovým tělem. Tady je minimální příklad z docs:

export const meta = {
  name: 'audit-routes',
  description: 'Audit every route handler for missing auth checks',
}

const found = await agent(
  'List every .ts file under src/routes/.',
  {
    schema: {
      type: 'object',
      required: ['files'],
      properties: {
        files: { type: 'array', items: { type: 'string' } }
      }
    }
  }
)

const audits = await pipeline(
  found.files,
  file => agent(`Audit ${file} for missing authentication checks.`, {
    label: file
  })
)

return audits.filter(Boolean)

Obyčejný JavaScript s top-level await. agent() spawnuje jednoho subagenta, pipeline() spustí jednoho na položku pole. Skript obvykle editovat nemusíš — když chceš změnu, popros Claude, ať ti ji ukáže.

Limity, které tě mají zajímat

Workflow runtime má tvrdá omezení a stojí za to je znát předem:

• Maximálně 16 souběžných agentů (méně na strojích s omezeným CPU)
• Maximálně 1000 agentů na jeden běh
• Žádný uživatelský vstup v průběhu běhu — pauzovat může jen permission prompt
• Skript nemá přímý filesystem ani shell přístup — jen koordinuje agenty, kteří ano

Poslední bod je zajímavý z bezpečnostního hlediska. Workflow skript samotný nemůže číst soubory ani spouštět commandy — to dělaj až subagenti, kteří dědí tvoje permission pravidla. Permission mode session se aplikuje jen na launch prompt. Subagenti ale vždy běží v acceptEdits režimu a dědí tool allowlist, bez ohledu na to, v jakém módu je tvoje session.

To znamená: když spustíš workflow v default módu, file edits agentů se schvalovat nebudou. Ale shell commandy, web fetche a MCP tools, které nejsou v allowlistu, tě mohou v průběhu běhu zasekat. Řešení: přidej si commandy, co agenti potřebujou, do allowlistu před startem.

Jak neutratit rozpočet

Tady je ta méně sexy část, kterou docs neříkají nahlas: workflow běh může sníst výrazně víc tokenů než stejný úkol v konverzaci. Každý z N agentů platíš vstupy i výstupy. Při 16 souběžných agentech a 50 souborech jsi rychle v řádech stovek tisíc tokenů za jeden úkol.

Pravidla, která se vyplatí:

1. Vždy otestuj na malém řezu. Místo celého repo spusť workflow na jednom adresáři. Pozri se na ceny, pak scaluj.
2. Používej xhigh effort jen když to potřebuješ. Ultracode mód kombinuje xhigh reasoning s automatickou orchestrací — každý úkol v session se pak může stát workflow. Vrať se na /effort high, jakmile končíš s těžkým úkolem.
3. Ukládej úspěšné skripty. Při opakování můžeš ručně ořezat počet agentů nebo upravit schema, aby se omezil output.
4. Sleduj tokeny v progress view. Každá fáze ukazuje token total. Když vidíš, že jedna fáze žere víc než zbytek dohromady, optimalizuj prompt pro ty agenty.

Ultracode mód — když chceš, ať to Claude rozhodne

Pokud máš session, kde pořád dokola řešíš velké úkoly, zapni /effort ultracode. Claude pak sám plánuje workflow pro každý podstatný úkol, místo aby čekal na tvůj pokyn.

Jeden request se může rozpadnout na několik workflowů za sebou — jeden na pochopení kódu, druhý na změnu, třetí na verifikaci. Stojí to víc tokenů a trvá to déle, ale kvalita jde nahoru.

Ultracode resetuješ startem nové session. Je dostupný jen na modelech s xhigh effort podporou — na starších modelích ho v /effort menu nenajdeš.

Kdy zůstat u klasických subagentů

Dynamic Workflows nejsou náhrada všeho. Zůstaň u subagentů, když:

• Máš pár delegovaných úkolů na jeden turn
• Plán se mění podle výsledků v průběhu (workflow plán je fixní jakmile začne)
• Potřebuješ rychlou iteraci v konverzaci
• Tvoje organizace nemá schválený Claude Code v2.1.154+

Workflows doplňují paletu, nenahrazují. Subagenti jsou na delegování, skills na instrukce, agent teams na paralelní dlouhé běhy, workflows na opakovatelnou orchestraci ve velkém.

Závěr

Dynamic Workflows jsou zatím nejvýraznější posun v tom, jak Claude Code řeší velké úkoly. Přesun plánu z kontextového okna do kódu ti dává opakovatelnost, škálovatelnost a kvalitu, kterou konverzační režim nemá.

Ale feature není samoúčelná. Každý běh stojí tokeny a na špatně zvoleném úkolu tě může stát víc, než by stálo ruční řešení. Pravidlo zní: když je úkol větší než jedno kontextové okno nebo když ho chceš opakovat, sáhni po workflow. Jinak zůstaň u subagentů.

Pokud ještě nemáš Claude Code v2.1.154+, aktualizuj. Pak spusť první /deep-research na téma, co tě zajímá, a pozoruj, jak to funguje. Až pak napiš vlastní workflow na ten tvůj opakující se review proces, který tě už měsíc štve.