Znáš to: Claude Code chce spustit příkaz s tvým heslem, ty rychle klikneš na „Yes, and don't ask again“ a jedeš dál. Jenže ten klik si zapamatuje přesný příkaz včetně hesla a uloží ho do souboru .claude/settings.local.json. Podle výzkumu firmy Apiiro z 5. listopadu 2026 takové soubory končí na veřejném GitHubu a obsahují skutečná hesla, tokeny i SSH přihlášení. Tenhle článek je praktický návod pro claude code settings.local.json: jak zjistit, jestli se to týká tebe, co rotovat, jak to vyčistit a jak tomu předejít.
Co přesně Apiiro zjistil
Apiiro prošlo veřejné kopie souboru .claude/settings.local.json na GitHubu. Podle shrnutí GBHackers z 7. 11. 2026, které cituje výzkum Apiiro z 5. 11. 2026, to vypadá takto:
- prověřeno 104 185 veřejných kopií souboru ve 103 617 repozitářích,
- v 1 122 souborech (asi 1,1 %) bylo 1 379 různých tajemství, jejich vlastníci pocházejí z 63 organizací,
- po přidání historie gitu, sdílených nastavení a přepisů relací Apiiro napočítalo 2 539 tajemství v 1 994 repozitářích,
- mezi nálezy bylo 379 hesel k databázím, 122 service-role klíčů Supabase, 43 SSH přihlášení (včetně root loginů v příkazech
sshpass) a 23 klíčů k AWS, - 734 tajemství se objevilo jen ve starších verzích souboru, ne v aktuální.
Důležitý detail: Apiiro netestovalo, jestli údaje ještě fungují. „Reálné tajemství“ tedy znamená, že vypadá věrohodně, ne že je ověřeně platné. Podle téhož zdroje jedna z dotčených organizací potvrdila, že její klíč byl živý. Stejná čísla uvádí i The Hacker News (7. 11. 2026). Originál výzkumu najdeš na apiiro.com.
Jak se heslo do souboru dostane
Mechanismus popisuje i oficiální dokumentace Claude Code: když Claude požádá o povolení Bash příkazu a ty zvolíš „Yes, and don't ask again“, uloží se schválení jako pravidlo allow do .claude/settings.local.json. Pravidlo je doslovné znění příkazu.
Teď si představ, že řekneš agentovi: „Připoj se k databázi a zkontroluj tabulku users.“ Agent navrhne něco jako PGPASSWORD=tvoje-heslo psql -h … -c "SELECT …". Klikneš na trvalé povolení, a v souboru máš pravidlo s heslem uprostřed. Stejně to funguje u sshpass -p, mysql -p… nebo curl s tokenem v hlavičce.
Pozor nejde o chybu v tom, že by Claude Code heslo záměrně vyzrazoval. Soubor je určený jen pro tebe a tvůj počítač. Problém vzniká ve chvíli, kdy se z lokálního souboru stane soubor v repozitáři.
Proč se soubor dostane na GitHub, když je „lokální“
Dokumentace říká, že Claude Code soubor drží mimo git: při prvním zápisu v repozitáři, který ho ještě neignoruje, přidá **/.claude/settings.local.json do tvého globálního souboru git excludes (core.excludesFile, pokud ho máš v globální konfiguraci nastavený, jinak $XDG_CONFIG_HOME/git/ignore, případně ~/.config/git/ignore). Pokud soubor vytvoříš ručně, musíš ho podle dokumentace přidat do .gitignore sám.
Tady je háček: globální ignorování platí jen na tvém stroji. Nepřenáší se do repozitáře, na jiný notebook, do CI ani ke kolegovi. Zdroje, které jsem četl, přesnou příčinu u každého z nalezených repozitářů nerozebírají. Z dokumentace ale vyplývají reálné cesty úniku:
- soubor vznikl ručně a nikdo ho nedal do
.gitignore, - někdo použil
git add -fnebogit add -Ana stroji, kde globální pravidlo chybí, - soubor se do gitu dostal dřív, než pravidlo začalo platit, a pak zůstal sledovaný,
- repozitář se klonoval a pracovalo se v něm na jiném počítači s jinou konfigurací gitu.
Zajímavá je i poznámka v dokumentaci: pokud je soubor sledovaný gitem, pravidla allow z něj už nepřeskakují krok důvěry (workspace trust). Sledovaný soubor je tedy špatný signál z obou stran.
Proč to skenery nechytily
Gitleaks a TruffleHog hledají hlavně tajemství ve známých formátech, například klíče s předponou poskytovatele. Podle shrnutí GBHackers označil Gitleaks 564 souborů a TruffleHog 643. 215 souborů neoznačil ani jeden. Hesla za PGPASSWORD=, sshpass -p nebo mysql -p totiž často nemají rozpoznatelný tvar, je to jen náhodný řetězec uprostřed shellového příkazu.
Z toho plyne praktický závěr: že ti pre-commit hook nic nenahlásil, neznamená, že je soubor čistý. Soubor settings.local.json si prohlédni očima.
Audit: zjisti, jestli se to týká tebe
Projdi tyhle kroky v každém projektu, kde jsi Claude Code používal.
1. Najdi pravidla s tajemstvím
V kořeni repozitáře si vypiš pravidla allow:
cat .claude/settings.local.json
Hledej všechno, co vypadá jako heslo, token, klíč nebo URL s přihlašovacími údaji. Pozor na PGPASSWORD=, sshpass, -p, Authorization: Bearer, --password, token= a connection stringy.
2. Zkontroluj, jestli je soubor v gitu
git ls-files .claude/settings.local.json
git check-ignore -v .claude/settings.local.json
Pokud první příkaz něco vypíše, soubor je sledovaný. Druhý příkaz ukáže, které pravidlo ho ignoruje.
3. Prohledej historii
Smazání souboru nestačí, v historii zůstává. Podle shrnutí výzkumu bylo 734 tajemství jen ve starších verzích.
git log --all --oneline -- .claude/settings.local.json
git log --all -p -- .claude/settings.local.json | grep -iE "password|token|secret|sshpass|PGPASSWORD"
Zkontroluj také sdílený .claude/settings.json a případné uložené přepisy relací. Apiiro je do svého čísla 2 539 započítalo.
4. Počítej s forky a veřejnými kopiemi
Pokud je repozitář veřejný nebo byl, předpokládej nejhorší. Fork může obsahovat kopii: podle zdroje se z 74 repozitářů zkopírovala tajemství do dalších 211 kopií.
Rotace: nejdřív změň hesla, pak uklízej
Pořadí je zásadní. Nejdřív rotuj, potom čisti historii. Dokud heslo funguje, je jedno, jak pěkně vyčistíš repozitář.
- U každého nalezeného údaje vygeneruj nový a starý zneplatni (databáze, SSH, API klíč, token GitHubu či npm, klíč AWS).
- Zkontroluj logy přístupů u služby za dobu, kdy byl údaj veřejný.
- Nové hodnoty ulož do správce tajemství nebo do proměnných prostředí, nikdy ne do příkazu.
- Teprve potom odstraň soubor ze sledování:
git rm --cached .claude/settings.local.json
echo ".claude/settings.local.json" >> .gitignore
git commit -m "Stop tracking local Claude Code settings"
- Přepis historie (například
git filter-repo) je dobrovolný krok navíc. Neřeší forky ani cizí klony, proto na něj nespoléhej místo rotace.
Prevence: ať se to příště nestane
Nedávej tajemství do příkazů
Základ. Místo PGPASSWORD=… psql použij soubor ~/.pgpass, proměnnou prostředí nastavenou mimo příkaz, ssh klíče místo sshpass nebo konfigurační soubor mimo repozitář. Pak se ve schváleném pravidle objeví jen psql -h …, bez hesla.
Ignoruj soubor v repozitáři, ne jen globálně
Dokumentace se spoléhá na globální excludes. Přidej .claude/settings.local.json navíc do .gitignore každého projektu. Je to jeden řádek a chrání tě na každém stroji i při ručně vytvořeném souboru.
Zakaž agentovi číst tajné soubory
V dokumentaci je příklad pravidel deny pro čtení souborů .env:
{
"permissions": {
"deny": [
"Read(./.env)",
"Read(./.env.*)"
]
}
}
Dej to do ~/.claude/settings.json (uživatelská úroveň), aby to platilo ve všech projektech. Pravidla deny a ask se podle dokumentace uplatní okamžitě, bez kroku důvěry.
Nepoužívej „don't ask again“ u příkazů s argumenty
Trvalé povolení dává smysl u neutrálních příkazů typu npm run test. U všeho, co nese přihlašovací údaje, klikni na jednorázové povolení, nebo příkaz nejdřív přepiš tak, aby tajemství neobsahoval. Pokud ti schvalování pořád vyskakuje, vyřeš to přes hooks nebo sandbox, ne trvalým povolením doslovného příkazu s heslem.
Přidej skener, který zná hesla v příkazech
Skener s obecnými pravidly nestačí, jak ukazuje 215 přehlédnutých souborů. Do pre-commit hooku a CI přidej pravidlo, které hledá vzory jako PGPASSWORD=, sshpass -p, mysql -p a --password ve všech souborech .claude/. Dobrý start je i prostý grep v CI, který selže při nálezu.
Mini checklist na 10 minut
- Otevři
.claude/settings.local.jsonv každém aktivním projektu a hledej hesla. - Spusť
git ls-filesagit log --allpro ten soubor. - Co najdeš, rotuj a zneplatni.
- Přidej soubor do
.gitignoreprojektu. - Přesuň tajemství z příkazů do správce tajemství nebo proměnných.
- Nastav
denypro.envv uživatelských nastaveních. - Přidej do CI kontrolu hesel v příkazech.
Pokud Claude Code používáš v týmu, doplň tento seznam do onboardingu a projdi i checklist bezpečnosti Claude ve firmě a 7 kontrol auditu AI agentů. Širší pohled na ochranu klíčů najdeš v článku Bezpečnost AI coding agentů. Samotný nástroj najdeš v katalogu: Claude Code.
Co jsme neověřili
Pro férovost: čísla přebírám z výzkumu Apiiro, jak ho shodně citují GBHackers a The Hacker News. Neověřoval jsem, jestli konkrétní uniklé údaje fungují. Podle The Hacker News byla čtyři související hlášení uzavřena botem a odpověď od Anthropicu výzkumníci nedostali. Oficiální reakci ani opravu od Anthropicu jsem nenašel, proto nepočítej s tím, že je problém vyřešený. Chování popsané v dokumentaci (zápis do globálních excludes, ukládání pravidla allow) jsem převzal z aktuálního znění stránky o nastavení z 8. 11. 2026, bez vlastního testu.
Časté otázky
Je .claude/settings.local.json bezpečné commitovat?
Ne, pokud obsahuje cokoli osobního. Soubor je podle dokumentace určený jen pro tebe a jeden projekt. Přidej ho do .gitignore a pokud už v gitu je, odstraň ho přes git rm --cached.
Stačí soubor smazat z repozitáře?
Nestačí. Zůstává v historii, ve forcích a v cizích klonech. Proto vždy nejdřív rotuj údaje, které v něm byly, a až potom uklízej.
Proč to nechytil Gitleaks ani TruffleHog?
Hesla v příkazech jako PGPASSWORD= nebo sshpass -p nemají tvar rozpoznatelného klíče. Podle shrnutí výzkumu žádný ze dvou nástrojů neoznačil 215 souborů s tajemstvím.
Jak použít Claude Code bez ukládání hesel?
Neposílej tajemství jako argument příkazu. Použij proměnné prostředí, .pgpass, SSH klíče nebo správce tajemství, a „don't ask again“ používej jen u příkazů bez citlivých dat.
Pomůže mi, že soubor ignoruje globální nastavení gitu?
Jen na tvém stroji. Do repozitáře, na jiný počítač nebo do CI se globální pravidlo nepřenese, proto přidej ignorování i do .gitignore projektu.