100 Pro Hacks pro Claude Code: Návod, jak kódovat 10x rychleji

Používáš Claude Code, ale máš pocit, že z něj vytěžuješ jen zlomek toho, co umí? Nejsi sám. Většina vývojářů používá Claude Code jen na základní refaktoring a generování kódu. Přitom pravá síla tohoto agenta spočívá v hlubší integraci do tvého workflow — plánovacím režimu, skillech, hookech, subagentech a automatických úlohách na pozadí.

Tady je 100 prověřených hacků seřazených do deseti kategorií. Nejsou to obecné rady typu „buď konkrétní v promptu“ — jsou to konkrétní techniky, příkazy a návyky, které mění způsob, jakým s kódem pracuješ.

Kontext a paměť (1–12)

1. Načti soubory přesně — místo „podívej se na projekt“ napiš Přečti src/auth/middleware.ts a src/routes/user.ts, potřebuji přidat admin roli do /api/users/delete. Šetříš tokeny i pozornost agenta.
2. Používej @ reference — V @package.json najdi závislosti, které chybí v @package-lock.json je rychlejší než vysvětlování.
3. CLAUDE.md v kořenu projektu — zapiš si tam konvence („vždy strict types“, „testy spouštěj přes make test“). Claude si je načte při každém startu.
4. Globální CLAUDE.md — pravidla společná pro všechny projekty (styl, jazyk komentářů) dej do ~/.claude/CLAUDE.md.
5. /clear mezi úlohami — po dokončení úlohy smaž kontext. Dvě nesouvisející úlohy v jedné session si vzájemně škodí.
6. /compact na konci dlouhé session — zkomprimuje projednaný kontext a uvolní místo pro další práci.
7. Checkpoints a /rewind — když agent rozbije kód, nemusíš git resetovat ručně; vrať se přes checkpoint a zkus jiný postup.
8. Nech si psát souhrn před compact — než kontext smažeš, požádej: „Shrň, co jsme udělali a co zbývá.“ Souhrn pak vlož do nové session.
9. Využij 1M kontext Sonnetu 5 a Opusu 5 — pro celoprojektové refaktoringy neřeš, co agentovi ukážeš; ukaž celý adresář a nech ho nalézat vztahy sám.
10. Naopak: malý model na drobnosti — přepínej na Haiku pro triviální úlohy typu rename nebo generování komentářů. Platíš méně, rychlost stejná.
11. Memento v memory — pro fakta, která mají přežít session (rozhodnutí o architektuře, aktivní incidenty), používej trvalou paměť projektu.
12. Neptej se dvakrát na totéž — pokud agent odpověděl v jiné session, vlož tu odpověď jako vstup do další místo nového dotazu.

Plánování a řízení (13–22)

13. Plan mode pro velké úlohy — nech agenta nejdřív navrhnout plán, schval ho, a pak teprve spust implementaci. Přepínač je součástí CLI.
14. Rozděl velké úlohy na fáze — „Fáze 1: migrace entit. Fáze 2: repozitáře. Fáze 3: controller.“ Agent drží kvalitu, když má menší cíle.
15. Ptej se na rizika před implementací — „Jaké rizika vidíš v tomto postupu?“ odhalí problém dřív, než ho agent napíše do kódu.
16. Definuj Definition of Done — „Hotovo = testy projíždějí, lint čistý, dokumentace aktualizovaná.“ Bez toho agent ukončí práci, jakmile „to vypadá hotově“.
17. Zakaž hrátky — přes permission mode a pravidla nastav, co smí agent dělat sám (číst ano, mazat ne, deploy vůbec ne).
18. Task list pro víc kroků — nech si vygenerovat checklist a odškrtávej; ničím nenaznačíš pokrok lépe než zaškrtnutým úkolem.
19. Jedna věc najednou — několik paralelních požadavků v jedné zprávě znamená, že agent zvlášť špatně odhadne priority. Rozděl do zpráv.
20. Ptej se „proč“ u cizího kódu — při onboarding „Proč je tady tento mezivrstva?“ často vytáhne historii a záměr, který v kódu není.
21. Iteruj po malých krocích — spíš 5 malých úprav s testy mezi nimi než jedna velká. U agentů se iterace vyplácí víc než velký zásah.
22. Nech agenta pokračovat v pozadí — dlouhou úlohu pusť na pozadí a mezitím řeš něco jiného; agent tě přivolá, až bude hotovo nebo narazí.

Kódování (23–36)

23. Generuj s příkladem — „Vytvoř funkci podobnou formatPrice(), ale pro datum v ISO 8601.“ Ukázka existujícího kódu je lepší specifikace než popis.
24. Batch změny napříč soubory — „Přejmenuj getUserData na fetchUser ve všech souborech v src/ a aktualizuj importy.“
25. Testy z existujících — „Napiš testy pro OrderService ve stylu UserServiceTest.“ Agent napodobí konvence, ne vymýšlí nové.
26. Nežádej hotové řešení, žáděj varianty — „Navrhni tři řešení tohoto N+1 problému s trade-offs.“ Vybereš lepší než první nápad.
27. Deleguj debugging s výpisem chyby celý — vlož kompletní stack trace, ne jen poslední řádek. Kontext chyby = rychlejší diagnóza.
28. Používej agenta na code review — „Zreviduj poslední commit, najdi bezpečnostní problémy a nefunkční edge cases.“ Druhý pohled zdarma.
29. Generuj boilerplate celé vrstvy — entita + repository + controller + testy v jednom promptu je konzistentnější než po částech.
30. Nech agenta psát dokumentaci — „Dokumentuj veřejné API tohoto modulu do README, příklady použití včetně.“
31. Migrace jako jedna úloha — „Migruj tento modul z Options API na Composition API, zachovej chování testů.“
32. Šetři promptem na velké soubory — pro soubory nad 1000 řádků nech agenta nejdřív „okomentuj strukturu“ — pak cílíš přesně.
33. Komentáře jako specifikace — napiš do kódu // TODO: validace IP ranges a nech agenta doplnit implementaci; minimální prompt.
34. Konzistence stylu — „Používej jména proměnných jako v tomto souboru“ + ukázka. Agent napodobí styl z ukázky lépe, než by ho popsal slovy.
35. Refactor v izolované branchi — vždy pracuj ve feature branchi; agentův refactor zkontroluješ diffem, ne vzpomínkou.
36. Nech si vysvětlit cizí regulár — každý regulár, který nechápeš, nech okomentovat po segmentech. Vzdělávání zdarma.

Terminal a workflow (37–46)

37. Pusť testy agentem — „Spusť testy a oprav, co padá.“ Agent iteruje sám, ty mezitím pij kávu.
38. Výstup příkazů jako vstup — když ti příkaz vypíše chyby, vlož výstup celý a zeptej se „co s tím“.
39. Automatizuj opakované příkazy — časté sekvence si zabal do Makefile targetu a řekni agentovi, jak se jmenuje.
40. Nejprve suchý běh — u destruktivních příkazů (migrace, mazání) požaduj --dry-run výstup a až pak reálný průběh.
41. Workflow soubory pro opakované procesy — máš-li proces s více kroky (audit, fix, test, report), nech si ho zapsat jako skript a pusť opakovaně.
42. Git jako bezpečná síť — nauč agenta pravidlo: před větší změnou vždy commit. Přístup „necommitnu, pak to opravím“ s agentem nefunguje.
43. Paralelní session na víc úloh — spusť víc instancí Claude Code, každou v jiné branchi. Terminál to zvládne, ty pak merguješ.
44. Monitor dlouhých procesů — build, který trvá minuty, pusť agentem na pozadí a nech ho ohlásit výsledek.
45. Filtruj výstup, co nepotřebuješ — u dlouhých logů vlož jen relevantní výseč s grep výstupem, ne celý soubor.
46. Nech agenta psát shell skripty — escapování a diakritika v bashi jsou past; agent ti napíše Python verzi bez chyb.

Skills a rozšiřitelnost (47–58)

47. Vytvoř si vlastní skilly — opakovaný proces (deploy checklist, audit) zapiš jako skill a spusť jedním příkazem.
48. Skills pro firemní konvence — interní standardy („jak u nás vypadá API vrstva“) patří do skillu, ne do chatu.
49. Skills sdílej v týmu — adresář skills v repu verzuj jako kód; celý tým pak používá stejné postupy.
50. Hooks pro tvrdá pravidla — „po každé editaci PHP souboru spusť lint“ nastav jako hook; nepřipomínat, prostě se to stane.
51. Hooks na bezpečnost — hook, který zablokuje commit s API klíčem, zachrání kariéru.
52. Vlastní subagenti pro role — code-reviewer, test-writer, docs-writer jako subagenti s vlastním kontextem a systémovým promptem.
53. Subagenti šetří kontext — exploraci codebase deleguj na subagenta; vrátí jen souhrn, ne 50 souborů.
54. Explore agent na průzkum — pro „kde se používá X“ použij read-only agenta; hlavní session zůstane čistá.
55. MCP servery pro firemní data — připoj databázi, Linear, Airtable přes MCP; agent pak čte reálná data, ne tvůj přepis.
56. MCP pro dokumentaci — Context7 a podobné servery dávají agentovi aktuální docs knihoven; přestane halucinovat API.
57. Output styles — pro různé úlohy (refactor vs. docs vs. review) si nastav výstupní styly; struktura odpovědí se přizpůsobí úloze.
58. Custom slash commands — časté prompty si zkrat do /moje-prikazy/deploy-check; jedno slovo místo odstavce.

Automatizace a plánování (59–70)

59. /loop pro iterativní úlohy — „každou hodinu zkontroluj padající testy a oprav příčinu“ jako smyčka místo ručního dohledu.
60. Naplánované úlohy — noční buildy, ranní souhrny, týdenní audity: agent zvládne time-based úlohy bez cron hacků.
61. Agent view pro více agentů — když pustíš víc agentů najednou, sleduj je v přehledném view; přepínat terminály je minulost.
62. Agent teams na velké úlohy — migrace přes 50 souborů? Rozděl mezi agenty podle modulů, každý má vlastní worktree.
63. Dynamické workflow — pro komplexní orchestraci (fan-out, paralelní verify, dedup) použij workflow skripty místo ručního řídění.
64. Napojení na GitHub Actions — nech agenta dělat code review v CI; každý PR dostane druhý pár očí.
65. Automatizovaný reporting — „každé pondělí sestav report z GSC a napiš souhrn do Notion“ je jedna naplánovaná úloha.
66. Hlídací pes nad logy — monitor nad error logy s pravidlem „ozvi se jen při novém typu chyby“.
67. Batch nad víc repo — stejná změna ve třech mikroslužbách? Tři paralelní agenti, jeden merge.
68. Kanban s agentem — task list sdílený s agentem znamená, že sám bere další úkol, když dokončí.
69. Vrátit se k přerušené práci — přerušenou session obnov; agent si pamatuje kontext z minula.
70. Fail-safe u automatizace — každé automatizované úlohe nastav podmínku, kdy se má zastavit a požádat o rozhodnutí.

Bezpečnost (71–78)

71. Nikdy tokeny do kódu — pravidlo do CLAUDE.md i hook: secret do souboru = zastavit vše.
72. Permission mode na produkcii — produkční příkazy (deploy, migrace) vyžadují explicitní potvrzení. Vždy.
73. Sandbox pro agenty — agent spouštějící kód neznámého původu patří do izolovaného prostředí, ne vedle produkční DB.
74. Audit příkazů — po velké agentí session projdi git diff a historii spuštěných příkazů. Věř, ale ověřuj.
75. Neznámé MCP servery neinstaluj slepě — každý MCP server má přístup k datům, ke kterým mu dáš klíče. Review jako u dependency.
76. .env mimo kontext — do chatu s agentem nepatří obsah .env; stačí odkaz „čti z prostředí“.
77. Rotate klíčů po incidentu — pokud agent zpracoval soubor s tokennem, rotuj. Levné pojištění.
78. Gitleaks do hooků — pre-commit kontrola na úniky tajných klíčů je poslední pojistka, kterou agent neobejde.

Debugging (79–86)

79. Popiš symptom, ne diagnózu — „test padá občas na CI, lokálně ne“ je lepší vstup než „oprav race condition“ (která možná není příčina).
80. Nech agenta psát hypotézy — „Seřaď možné příčiny podle pravděpodobnosti a navrhni test pro každou.“ Vědecký přístup funguje i u agentů.
81. Bisect s agentem — „spusť git bisect a najdi commit, který to rozbil“ je úloha přímo šitá pro agenta.
82. Logs jako korpus — vlož 200 řádků logu a nech najít patterny; agent je systematický tam, kde člověk líný.
83. Reprodukovatelný případ — před agentem zjednoduš failing case na minimum; pak teprve nech hledat příčinu.
84. Kontrola prostředí — „vypiš ENV proměnné viditelné procesu“ (bez hodnot tajných klíčů) řeší polovinu „záhadných“ chyb.
85. Performance debugging — „profiluj tento endpoint a navrhni tři optimalizace s měřením před/po.“
86. Post-mortem s agentem — po incidentu nech sestavit writeup: příčina, dopad, prevence. Trvá 3 minuty, hodnota trvalá.

Psaní a dokumentace (87–92)

87. README z kódu — „Napiš README pro tento modul podle skutečného chování kódu, ne podle názvů funkcí.“
88. Changelog z commitů — „Sestav changelog z commitů od posledního tagu, skupiny podle typu změny.“
89. ADR z rozhodnutí — po důležitém rozhodnutí nech zapsat Architecture Decision Record; budoucí ty poděkuje.
90. Komentáře pro „proč“ — nech dokumentovat důvody, ne co (to řekne kód). // Kvůli rate limitu API, ne optimalizace.
91. Korektura chybových hlášek — sjednocení textů error messages je úloha, kde agent leskne a tebe nenudí.
92. Docstring ve stylu projektu — ukaž ukázku a přidej pravidlo „nepřidávat nové konvence, kopírovat stávající“.

Tipy pro týmy (93–100)

93. CLAUDE.md verzuj v repu — celý tým pak má agenta se stejnými konvencemi. Divergence = zmatek.
94. Onboarding nováčka s agentem — „nech si vysvětlit architekturu projektu“ zkrátí první týden na dva dny.
95. Pair programming s agentem — junior píše, agent radí; code review agentem před člověkem šetří čas seniora.
96. Sdílené skilly knihovny — interní repo skilla jako „náš standard pro API design“; nové projekty začínají na stejném základu.
97. Měř úsporu — zapisuj si, kolik hodin ti agent ušetřil (odhad stačí). Data přesvědčí management lépe než nadšení.
98. Stanov hranice — domluvte se, co agent smí dělat sám (testy, docs) a co vyžaduje člověka (bezpečnost, architektura, produkce).
99. Zastav spirálu selhání — když agent třikrát selže stejným přístupem, zastav ho, shrň poznatky a zkus jiný úhel. Opakované pokusy stojí tokeny i důvěru.
100. Sdílej úspěchy i neúspěchy — kanál #ai-tips na Slacku, kde tým dává tipy a pasti. Kolektivní učení je rychlejší než individuální.

Kam začít dnes

Nemusíš zavádět všech 100 hacků najednou. Začni třemi: CLAUDE.md s konvencemi projektu (bod 3), plan mode pro každou větší úlohu (bod 13) a delegování testů a oprav agentovi (bod 37). Ty tři samy o sobě ti změní týdenní workflow. Zbytek přidávej postupně — každý hack z tohoto seznamu je ověřený v praxi a stojí pár sekund zavedení proti hodinám ušetřené práce.

A pokud ještě váháš mezi Claude Code a alternativami, přečti si podrobné srovnání Claude Code vs Cursor — tam najdeš i cenovou kalkulaci pro různě velké týmy.