Pustíš Claude Code na večerní refaktor, jdeš spát a ráno zjistíš, že agent od půlnoci čeká na tvoje „Yes“ u prvního příkazu npm install. Nebo je to naopak: zapneš plná práva, aby nic neblokovalo, a doufáš, že agent nesáhne na to, na co nemá. Claude Code oprávnění jsou přesně to místo, kde se rozhoduje, jestli ti agent v noci pracuje, zastaví se, nebo udělá něco, co jsi nechtěl.
Tenhle článek ti ukáže, jak oprávnění poskládat tak, aby agent běžel bez tvého dohledu a zároveň zůstal v mantinelech. Vyjdeme z oficiální dokumentace a z changelogu verze 2.1.319 (vydaná 6. listopadu 2026), která přidala nové nastavení permissions.denyInsteadOfPrompting.
Tip Nic z toho jsme neběhali na produkci. Příklady vycházejí z dokumentace a release notes, proto si je před ostrým použitím vyzkoušej na zkušebním repozitáři.
Jak fungují oprávnění v Claude Code
Claude Code používá odstupňovaný systém. Čtení souborů ve složce projektu a základní read-only příkazy proběhnou bez ptaní. Naopak úprava souborů, spuštění shellového příkazu nebo webový dotaz se v běžném režimu (v CLI se jmenuje Manual) před spuštěním ptá.
Podle dokumentace platí u „Yes, and don't ask again“ jedna důležitá věc: u příkazů a webových domén se pravidlo ukládá natrvalo do .claude/settings.local.json v kořeni git repozitáře. Úpravy souborů se naopak pamatují jen do konce relace. Pokud tě zajímá, proč je ten soubor riziko pro tajné údaje, přečti si článek o settings.local.json a heslech v repozitáři.
Pro běh bez dohledu to ale nestačí. Ruční klikání nikdo nehlídá, takže potřebuješ tři věci: vhodný režim, pravidla a pojistku, co se stane, když se agent zeptá a nikdo neodpoví.
Režimy oprávnění: který zvolit pro autonomní práci
Dokumentace popisuje několik režimů. Nastavuješ je přes defaultMode v souboru nastavení:
- default (Manual): při prvním použití každého nástroje se zeptá.
- acceptEdits: automaticky potvrzuje úpravy souborů a běžné souborové příkazy (
mkdir,touch,mv,cp) ve složce projektu a vadditionalDirectories. - plan: agent čte a zkoumá, ale nepřepisuje zdrojové soubory.
- auto: běží bez rutinních dotazů, ale před akcemi jako shellový příkaz nebo síťový požadavek je zkontroluje klasifikátor na pozadí, jestli odpovídají tvému zadání.
- dontAsk: automaticky zamítne všechno, co by se jinak zeptalo.
- bypassPermissions: přeskočí dotazy, včetně zápisů do chráněných cest jako
.gita.claude.
Pro noční běhy bez dozoru dávají smysl dvě varianty. První je auto (podrobně v článku Claude Code Auto Mode). Druhá je dontAsk v kombinaci s přesně vyjmenovanými povolenými příkazy. Právě druhá je nejpředvídatelnější: agent smí jen to, co jsi předem povolil, a všechno ostatní se tiše zamítne.
Pozor bypassPermissions dokumentace výslovně doporučuje jen v izolovaném prostředí, jako je kontejner nebo virtuál, kde agent nemůže nic poškodit. Na svém pracovním notebooku ho pro běh bez dohledu nepoužívej.
Pravidla allow, ask a deny: pořadí rozhoduje
Syntaxe pravidel je Nástroj nebo Nástroj(specifikátor), třeba Bash(npm run test *) nebo Read(./.env). Klíčové je pořadí vyhodnocení, které dokumentace popisuje jednoznačně:
Pravidlo deny, potom ask, potom allow. Rozhoduje první shoda a konkrétnost pravidla na pořadí nemá vliv.
To má praktický důsledek. Široké deny pravidlo jako Bash(aws *) zablokuje všechna volání, i když máš zároveň užší allow pravidlo Bash(aws s3 ls). Výjimku z deny tedy allow nikdy nevyrobí. Stejně tak platí, že odpovídající ask pravidlo se zeptá, i když existuje konkrétnější allow.
Další detail, který se hodí: holý název nástroje v deny (třeba samotné Bash) nástroj z kontextu agenta úplně odstraní, takže ho vůbec neuvidí. Pravidlo se specifikátorem naopak nástroj nechá a zablokuje jen odpovídající volání.
Hooky obcházejí oprávnění? Ne
Častá mylná představa: napíšu PreToolUse hook, který vrací „allow“, a pravidla jsou vyřešená. Dokumentace říká opak. Rozhodnutí hooku neobchází pravidla. Odpovídající deny pravidlo zablokuje volání bez ohledu na to, co hook vrátil, a odpovídající ask pravidlo se zeptá. Platí to i pro deny v managed settings. Hooky tak můžeš používat jako doplňkovou kontrolu, ne jako náhradu pravidel. Víc o nich najdeš v článku jak použít Claude Code hooks pro automatizaci.
Nové ve verzi 2.1.319: denyInsteadOfPrompting
Tady se dostáváme k novince, která pro autonomní běhy dává největší smysl. Changelog verze 2.1.319 z 6. listopadu 2026 uvádí nové nastavení permissions.denyInsteadOfPrompting. Podle popisu platí: volání nástroje, které by jinak čekalo na potvrzení, se zamítne a tah (turn) pokračuje. Funguje to v terminálových relacích, u subagentů i u teammates.
Proč je to užitečné? Bez něj mohl agent v neinteraktivním běhu zůstat viset na dotazu, na který nikdo neodpoví. S ním se nepovolená akce prostě odmítne a agent musí zvolit jinou cestu nebo úkol dokončit bez ní.
Dvě související změny ze stejného vydání stojí za zmínku:
claude -pv auto režimu končí s návratovým kódem 1 (dříve 0), pokud byly jeho akce odmítnuty, protože nebyla k dispozici bezpečnostní kontrola. Text i JSON výstup tedy vrátí chybu. To oceníš ve skriptech a CI, kde se úspěch vyhodnocuje podle exit kódu.- Auto režim za LLM gatewayem: pokud server nemůže volání ověřit, akce se zeptá nebo zamítne, bez záložního klasifikátoru. Proměnná
CLAUDE_CODE_AUTO_MODE_SERVER=0vrátí starší chování (Bedrock, Vertex a Foundry se nemění).
Praktický příklad: noční běh bez dohledu
Takhle může vypadat .claude/settings.json pro noční běh testů a refaktoru. Je to příklad složený z prvků popsaných výše, ne ověřená „ideální“ konfigurace:
{
"permissions": {
"defaultMode": "dontAsk",
"allow": [
"Bash(npm run test *)",
"Bash(npm run lint *)",
"Bash(git diff *)",
"Bash(git status)"
],
"deny": [
"Read(./.env)",
"Bash(git push *)",
"Bash(aws *)"
],
"denyInsteadOfPrompting": true
}
}
Co z toho plyne:
- Povolené příkazy jsou jen testy, lint a čtecí git příkazy. Cokoli jiného se v režimu
dontAskzamítne. - Zakázané věci vyhrají vždy. Agent nepřečte
.env, nepushne a nesáhne na AWS. denyInsteadOfPromptingje pojistka pro případ, že někdo režim přepne (třeba nadefault). SamotnýdontAskse nikdy neptá, takže v něm je tohle nastavení nadbytečné, ale neškodí.
Pozor pravidlo Bash(git push *) zachytí jen běžný zápis. Variantu jako git -C . push podle dokumentace nezastaví, takže v režimu dontAsk tě chrání hlavně to, že ji nemáš v allow.
Spuštění pak vypadá třeba takto:
claude -p "Oprav padající testy v modulu faktury a spusť lint" --output-format json
echo "exit: $?"
Exit kód 1 při odmítnutých akcích platí podle changelogu pro auto režim, když nebyla k dispozici bezpečnostní kontrola. V režimu dontAsk proto po běhu kontroluj i výstup, co se zamítlo. Další postupy pro neinteraktivní běhy najdeš v článku Claude Code headless: noční běhy bez dohledu.
Claude Code oprávnění v týmu: managed settings
Pro firmu nebo tým je důležité, aby si vývojář pravidla nemohl přepsat. Dokumentace uvádí, že pomocí permissions.disableBypassPermissionsMode a permissions.disableAutoMode nastavených na "disable" můžeš tyto režimy vypnout. Nejvíc to dává smysl v managed settings, kde je nejde přepsat. Oprávnění můžeš také ukládat do verzovaného repozitáře a sdílet je s celým týmem, každý vývojář si pak může přidat vlastní úpravy.
Pozor na jednu věc z dokumentace: pravidla deny v managed settings se řídí stejným pořadím a hooky je neobejdou. Díky tomu je spolehlivě použiješ jako tvrdou hranici pro všechny.
Kdy zvolit auto a kdy dontAsk
Obě varianty řeší stejný problém z opačné strany, takže se vyplatí vědět, kdy sáhnout po které.
Auto použij, když úkol vyžaduje volnost. Například agent má opravit chybu v neznámém kódu a předem nevíš, jaké příkazy bude potřebovat. Klasifikátor na pozadí kontroluje, jestli shellové příkazy a síťové požadavky odpovídají tvému zadání, takže nemusíš vyjmenovat všechno. Cenou je menší předvídatelnost: nevíš předem, co přesně se spustí. Za LLM gatewayem navíc po verzi 2.1.319 počítej s tím, že nedostupná serverová kontrola znamená dotaz nebo zamítnutí.
dontAsk použij, když úkol znáš přesně. Typicky jde o opakovaný noční běh: spustit testy, opravit lint, vytvořit report. Seznam povolených příkazů si napíšeš jednou a pak se na něj můžeš spolehnout. Všechno mimo seznam se zamítne, takže nejhorší možný výsledek je nedokončená práce, ne nechtěná změna.
Pár praktických zásad pro psaní allow pravidel:
- Začni úzce. Raději povol
Bash(npm run test *)nežBash(npm *). Rozšířit pravidlo je snadné, vzít zpět už provedenou akci nejde. - Pozor na kompozici příkazů. Dokumentace má samostatnou část o složených příkazech a obalech (wrappers). Pravidlo pro jeden příkaz se nemusí chovat stejně, když ho agent zřetězí s dalším, proto si po prvním běhu projdi, co se skutečně zamítlo.
- Tajné údaje patří do
deny. Soubory jako.envzakaž explicitně. Připomínám, žedenyvyhrává nadallow, takže ho tam nic nepřebije. - Sleduj výsledek. Po každém běhu si přečti, co agent zkusil a co se zamítlo. Z toho poznáš, jestli je seznam moc úzký, nebo jestli agent zkouší něco, co ho vůbec nemělo napadnout.
Pokud nad stejným repozitářem pracuje víc agentů najednou, hodí se mít pravidla ve sdíleném .claude/settings.json a ne v osobním settings.local.json. Tím mají všichni stejné mantinely a nevznikají rozdíly mezi lidmi a stroji.
Kontrolní seznam před prvním nočním během
- Zvol režim:
dontAskpro maximum předvídatelnosti,autopro větší volnost. - Napiš krátký seznam
allowpravidel jen pro příkazy, které agent opravdu potřebuje. - Přidej
denypro tajné soubory,git pusha produkční nástroje. - Zapni
permissions.denyInsteadOfPrompting, aby agent nevisel na dotazu. - Ve skriptu vyhodnocuj exit kód,
claude -pho teď vrací jako 1 při odmítnutých akcích v auto režimu. - Spusť první běh na zkušebním repozitáři a po ránu si projdi, co se zamítlo.
- Pro běh s
bypassPermissionspoužij izolovaný kontejner, nikdy ne svůj pracovní stroj.
Časté otázky
Jak nastavím Claude Code oprávnění, aby se agent neptal?
Máš dvě rozumné cesty. Buď nastav defaultMode na auto, kde místo tebe akce kontroluje klasifikátor, nebo na dontAsk s předem povolenými příkazy v permissions.allow. Druhá varianta je předvídatelnější, protože agent smí jen to, co jsi vyjmenoval.
Co dělá permissions.denyInsteadOfPrompting?
Podle changelogu verze 2.1.319 zamítne volání, které by jinak čekalo na potvrzení, a tah pokračuje. Funguje v terminálových relacích, u subagentů i teammates. Hodí se pro běh bez dohledu, kde by dotaz jinak zůstal bez odpovědi.
Přebije allow pravidlo deny pravidlo?
Ne. Pořadí je deny, potom ask, potom allow a rozhoduje první shoda. Široké deny zablokuje volání, i když existuje užší allow. Výjimku z deny proto musíš řešit tak, že deny zúžíš.
Je bezpečné používat bypassPermissions?
Dokumentace ho doporučuje jen v izolovaných prostředích, jako jsou kontejnery nebo virtuální stroje. Režim přeskakuje dotazy včetně zápisů do chráněných cest .git a .claude. Na běžném počítači s přístupem k tajným údajům ho nepoužívej.
Může hook obejít deny pravidlo?
Nemůže. Rozhodnutí PreToolUse hooku nepřebíjí pravidla: odpovídající deny volání zablokuje a odpovídající ask se zeptá, ať hook vrátí cokoli.
Zdroje
- Oficiální dokumentace Claude Code, stránka Configure permissions, stav ke dni 9. 11. 2026.
- Oficiální changelog Claude Code, sekce 2.1.319 (vydáno 6. listopadu 2026).