Claude Code: víc agentů najednou — Agent view a paralelní relace (2026)

Spustit víc Claude Code agentů najednou je dnes otázka vteřiny, ne hodin. Od léta 2026 běží subagenti na pozadí automaticky, příkaz /fork naklonuje rozpracovanou konverzaci do nové session a dynamické workflowy dokážou koordinovat stovky agentů naráz. Problém už dávno není agenty nastartovat — ale neztratit v nich přehled. Přesně tohle úzké hrdlo řeší Claude Code Agent view.

V tomto návodu ti ukážu, co příkaz claude agents umí, jak ho skloubit s forkem a background subagenty a jak na celou armádu agentů dohlížet tak, abys nezruinoval rozpočet na tokeny a nepřišel o soubory, které si agenti pod sebou přepíšou. Pokud ale řešíš spíš jednorázové úkoly přímo nad živým webem než koordinaci více terminálových agentů, dává větší smysl Claude for Chrome jako rychlejší vstup pro research, formuláře a sběr dat v prohlížeči.

Co je Claude Code Agent view a proč ho potřebuješ

Agent view je režim, který otevřeš příkazem claude agents. Na jedné obrazovce ti ukáže každou běžící Claude Code session a u ní tři základní stavy: co zrovna běží, co čeká na tebe a co je už hotovo. Funkce dorazila ve verzi 2.1.139 mezi 11. a 15. květnem 2026 a o dva měsíce později (6.–10. července) dostaly řádky barevné slovo stavu a nadpis, který k nim automaticky píše klasifikátor — takže deset agentů přehlídíš jedním pohledem, aniž bys do každého musel kliknout (oficiální What's new v dokumentaci Claude Code, zápis z týdne 20 a 28 z roku 2026).

Tohle je ta vrstva, která v Claude Code dříve chyběla. Dřív jsi víc agentů řešil přes tmux a hromadu terminálů nebo přes trackovací skripty a pořád jsi nevěděl, který agent na tebe čeká s rozhodnutím a který už pět minut čachruje s něčím, co nemá. Teď máš jeden dashboard.

Důležité rozlišení na začátek: Agent view je vrstva dohledu. Vrstva spolupráce — jak spolu agenti mluví a předávají si kontext — je cross-session messaging, který dorazil mezi 3. a 7. srpnem 2026 ve verzi 2.1.224. Protože v praxi patří dohled a spolupráce dohromady, rozebereme tady obojí.

Druhá půlka puzzle: cross-session messaging (verze 2.1.224)

Doteď měla koordinace mezi nezávislými Claude Code relacemi tři kanály — a všechny tři byly špatné: sledoval jsi terminály sám a kopíroval výsledky ručně, zapisoval jsi do sdílených souborů, které relace četly pollingem, nebo jsi doufal v externí paměťový nástroj. Cross-session messaging polling a copy-paste nahrazuje first-party textovým kanálem, který nemusíš konfigurovat — na verzi 2.1.224+ (macOS a Linux) je zapnutý defaultně.

Celou funkci tvoří dva nástroje, a ty je nevoláš sám — volá je Claude: ListAgents (relace zjistí, které další session může oslovit) a SendMessage (doručí krátkou textovou zprávu vybrané session podle jména). Mezi relacemi cestuje pouze čistý text — žádná historie konverzace, žádné soubory. Když má druhá session zdědit kontext, použij resume; zpráva je koordinační signál, ne přenos celé myšlenky.

Pro kontrolu máš příkazy /list-agents (alias /peers) a /status. Každá session navíc řídí příchozí zprávy přes crossSessionInbound s hodnotami accept, hold a refuse; bez nastavení se chování odvodí z permission režimů obou relací a bypass↔bypass dvojice si zprávy vždy drží ke schválení. Zacyklení se hlídá samo: duplicity se zahazují, příchozí limit je 50 zpráv na session a inbox drží maximálně sto.

Čtyři scénáře, kde messaging reálně ušetří hodiny (podle oficiální dokumentace):

1. Předat finding další session. První session zjistí, že parseInvoice() přepisuje globální stav, a pošle druhé zprávu, ať na čistý stav nespoléhá.
2. Koordinovat worktree peery. První session změní signaturu getUser(id) na getUser(id, options) a okamžitě varuje druhou, ať upraví volání — dřív, než jí spadne build.
3. Status od dlouho běžící práce. claude -p workery bindují stejný inbox socket jako interaktivní session: zeptáš se „co dělá worker X?" a dostaneš odpověď bez otevírání logů.
4. Odpovědět z jiného počítače. Napříč stroji session může odpovědět, ale nikdy začít konverzaci; isolatePeerMachines: true navíc vynutí schválení před odesláním zprávy mimo stroj.

Limity, které musíš znát: jen macOS a Linux (na Windows pouze přes WSL), hosted modely (Bedrock, Vertex, Foundry) podporované nejsou, přenáší se jen text a messaging nenahrazuje worktree kázeň — souborový systém pořád dělá koordinaci.

Krok 1: Rozběhni víc agentů naráz (a izoluj je)

Než budeš mít co dohlížet, musíš agenty nastartovat. Tři cesty, které se v praxi kombinují.

Background subagenti. Od 29. června do 3. července 2026 (verze 2.1.195) Claude Code spouští subagenty na pozadí automaticky — když Claude deleguje kus práce na specializovaného pomocníka, ty mezitím v hlavní session dál pracuješ a na výsledek se podíváš, až bude hotový. Subagenti se navíc umějí větvit: od 8. do 12. června platí, že sub-agent může odstartovat vlastního sub-agenta, přičemž hloubka těchto řetězů na pozadí končí na pěti úrovních — takže se ti snadno nestane, že ti agent pošle do pozadí armádu, která žere tokeny donekonečna.

/fork pro paralelní větvení. Příkaz /fork (13.–17. července 2026) vezme tvou rozpracovanou konverzaci, zkopíruje ji do nové session na pozadí a ty dál pokračuješ v té původní. Typické použití: řešíš s Claudem architekturu, narazíš na dvě možné cesty, jednu prozkoumáš interaktivně a /fork pošleš prověřit tu druhou na pozadí. Výsledek pak sleduješ v Agent view.

Izolace přes worktree — nezbytnost, ne puntičkářství. Tady narazíš na nejčastější past. Jak upozorňuje Tomáš Kubica ve svém rozboru paralelních agentů (tomaskubica.cz, 6. ledna 2026), když běží víc agentů nad stejnou složkou a všichni do ní zapisují a spouštějí testy, „to nemusí dopadnout dobře". Řešení je git worktree: pro každého agenta jeden samostatný adresář s vlastní větví, aby si soubory vzájemně nepřepsali. Kdo potřebuje stovek agentů naráz, ať sáhne po dynamických workflowech, které orchestrují stovky subagentů z jediného skriptu, který Claude sám napíše.

Konkrétně tedy: izoluj každého agenta do vlastního worktree, běžící session pak nech v Agent view naskládané vedle sebe.

Krok 2: Sleduj všechny agenty z Agent view

Tady přichází na řadu claude agents. Otevře ti dashboard, kde vidíš:

• Běží — agent aktivně pracuje, nemusíš ho rušit.
• Čeká na tebe — agent narazil na rozhodnutí, které potřebuje tvoje potvrzení (typicky povolení nástroje nebo výběr varianty). Tohle je jediný stav, který vyžaduje tvou pozornost a díky barevnému značení ho najdeš okamžitě.
• Hotovo — agent skončil, výsledek čeká na revizi a začlenění.

Workflow před/po: Před Agent view jsi měl pět terminálů v tmuxu, přepínal jsi mezi nimi a z kontextu jsi hádal, co se kde děje. Po Agent view máš jednu obrazovku, kde ti klasifikátor u každé session napíše, na čem agent zrovna je, a ty se přesuneš jen k té, která na tebe čeká.

Klíčový trik pro efektivitu: focusuj na stav „čeká na tebe". Všechno ostatní ať běží. Když agenta nepotřebuješ rušit, dej mu jasný cíl a nech ho pracovat — od verze 2.1.139 k tomu slouží i /goal, který drží Clauda v práci napříč tahy, dokud se nesplní zadaná podmínka dokončení.

Background sessiony se navíc od 18. května 2026 objevují v /resume a když je připneš, zůstávají naživu — takže můžeš od úkolu odejít, agent mezitím dobíhá a ty se k němu vrátíš, až se ti to hodí.

Krok 3: Dej agentům mantinely (a udrž rozpočet)

Víc agentů neznamená automaticky rychlejší ani levnější práci — naopak. Každý běžící agent spotřebovává tokeny a paralelní spotřeba umí růst nepříjemně rychle. Tři kontrolní mechanismy, které tě zachrání.

Auto mode jako výchozí režim od 14. srpna 2026. Od dnešního dne je na plánech Pro, Max a Team auto mode výchozím režimem oprávnění pro nové session. Místo neustálého potvrzování každého příkazu běží na pozadí klasifikátor, který bezpečné akce pouští a rizikové blokuje — mimo jiné blokuje manipulaci s transkriptem a zeptá se tě před rm -rf na nevyřešených proměnných a před destruktivními git příkazy. Pro agenty na pozadí, u kterých nehlídáš každý krok, je to základní bezpečnostní síť.

/usage pro kontrolu tokenů. Příkaz /usage (od 18. května 2026) ti rozseká, co žere tvé limity — podle skilu, subagenta, pluginu a MCP serveru. Když ti najednou mizí kvóta a nevíš kde, /usage ti ukáže, jestli za to může jeden ujetý subagent nebo plugin, který táhne kontext jak zběsilý. Kdo chce v úsporách jít dál, ať se podívá na model routing, kterým na Claude Code ušetříš.

Kontrola přes hooks a pravidla. Pro týmové nastavení, kde si chceš vynutit, co agent smí a nesmí, se hodí hooks a automatizace workflowu. Auto mode navíc od poloviny června 2026 respektuje deny a ask pravidla i s parametry nástrojů (třeba Agent(model:opus)), takže si můžeš nastavit tvrdé limity.

Praktický příklad: pět úkolů, jedno odpoledne

Představ si, že máš před sebou refactor: rozdělit monolit na moduly, napsat README, opravit flaky test, aktualizovat CI a sepsat migraci na nový package manager. Po staru bys to dělal postupně, jeden úkol po druhém. Teď to jde paralelně:

1. Vytvoř pět worktree a v každém spusť jednoho agenta s jasným zadáním (background).
2. Otevři claude agents a sleduj, jak se všech pět session rozjíždí.
3. Pracuj interaktivně v hlavní session na architektuře — jakmile je rozhodnuto, /fork pošle variantu ověřit na pozadí.
4. V Agent view hlídej hlavně řádky „čeká na tebe" — k tomu agentovi se přesuň, rozhodni a pusť ho dál.
5. Hotové větve postupně zreviduj, merguj do hlavní větve, worktree smaž. Až teď pošli výsledek na origin (nebo otevři PR).

Tomáš Kubica k tomu dává jasné pravidlo pro výběr typu agenta: interaktivního agenta použij, když chceš kontrolovat směr nebo se učit; background agenta, když máš jasné zadání a stačí ti výsledek lokálně ohodnotit; cloud agenta s auditem a PR, když z toho má vzniknout týmově kontrolovatelná změna.

Kdy Agent view nepotřebuješ

Agent view dává smysl, až když běží paralelně víc úkolů. Pro krátký, interaktivní úkol je přepínání myšlenek do pozadí a zpět zbytečná ztráta času — tam prostě Claude Code používej normálně v jednom okně. Stejně tak na jeden izolovaný úkol s jasným koncem nepotřebuješ orchestraci, stačí jedna session. Auto mode a /usage se ale hodí i v těchto případech.

Plánování nasazení pro celý tým, kde Claude Code poběží u víc lidí najednou, je jiná liga — na to mrkni do průvodce nasazením Claude Code a MCP ve firmě.

Časté otázky

Musím pro Agent view něco zvlášť platit?

Ne. Agent view je součástí Claude Code a příkaz claude agents funguje na běžných plánech. Platíš jen tokeny, které agenti spotřebují — proto je klíčové hlídat /usage a nesrazit pět agentů na problém, který vyřeší jeden.

Funguje Agent view na Windows?

Claude Code na Windows běží (od verze 2.1.120 už bez nutnosti Git Bash, používá PowerShell). Cross-session messaging, která s Agent view úzce souvisí, je ale v srpnu 2026 dostupná jen na macOS a Linuxu — na Windows tedy agenty sledovat můžeš, předávání kontextu mezi session ale ještě počká.

Jak agenti izoluju, aby si nepřepsali soubory?

Použij git worktree — pro každého agenta jeden samostatný adresář s vlastní větví. Bez izolace se agenti navzájem přepíšou a navaří chaos, jak varuje i Tomáš Kubica. Worktree je ten nejlevnější pojistka, jakou máš.

Je víc agentů vždycky rychlejší?

Ne. Paralelismus pomáhá u nezávislých úkolů (různé soubory, různé otázky). Na jeden těsně provázaný úkol víc agentů jen prodraží tokeny a zkomplikuje merge. Pravidlo: pokud se agenti musejí domlouvat častěji, než pracují, nech to na jednom.

Jak poznám, že agent potřebuje moji pozornost?

V Agent view se u session objeví stav „čeká na tebe" s barevným značením. To je signál přesunout se k ní — agent potřebuje potvrdit nástroj, vybrat variantu nebo rozhodnout. Všechno ostatní ať běží dál.

Závěr

Claude Code se v roce 2026 posunul od jednoho agenta v jednom okně k orchestraci desítek až stovek agentů najednou — a Agent view je ten nástroj, který ti tu armádu udrží na uzdě. Spusť agenty do izolovaných worktree, hlídej je přes claude agents, focusuj na stav „čeká na tebe" a drž tokeny pod kontrolou pomocí auto mode a /usage. Kdo na tohle není připraven, dostane chaos; kdo jo, dostane zpátky celé odpoledne.

Chceš jít dál? Mrkni na dynamické workflowy, když potřebuješ stovek agentů naráz, a na model routing, když chceš tu armádu finančně zvládnout.